Panama

Ten hajzl

měl tisíce příležitostí mě zabít
cestou od tebe rozbitá hnízda místo očí
usínal jsem myslel jsem že zmrznu
udělej mi to je mi jedno kde
a on s ššklebkem řek’ padej
tam kam jsi vyrazil
tam kam dojedeš snad jednou
vrazim ti tam nůž
a vše ostré vyteče jsem milosrdný
nikdy bych tě přeci nezastavil
o nějakou zeď
kamaráde

Tříletej kluk

máma v práci otec v hajzlu a hvězdy
nad postýlkou nachytaly světlo
a tak blýská se ten svět
přes mřížku postele oči dokořán a dýchá
dokud neusne
v malinkých ručičkách
všechnu lásku světa

Potkal jsem svou duši

v indickém dešti
na dva kroky za mnou
bezpohlavní
kuželka v šátcích viděti jen
prsty u nohou

pak natáhla ruku
smála se že prsí
nenapodobitelně něžně
mávla do té vody
s nejhlubšíma očima v bezvědomí času

a byla to
ženská

Sídliště

a pánbůh nám právě platí
tímto létem za toto léto
žízní za žízeň
a každým pohybem za tento jedinečný pohyb
uprostřed talíře jablko
talíř vprostřed stolu
a to vše vprostředku let
je poledne
a pod schodištěm kluci
s penisem vprostřed sídliště
řvou
Kristýno!

ještě nechoď

*
místo jedné hvězdy
spadnou dvě
a my si nebudeme
už nic víc přát