📖 Tištěné Katalogový titul
Do třetího a čtvrtého pokolení II.
Pokračování románové ságy, která ve sledování vývoje moravského venkova postupuje až do 18. století. Dějová linie se tentokráte přesouvá k dalšímu Hrabcovi, jenž ztratil na vesnici někdejší vliv. Jeho vnuk, student Jiří Beneš, se po Hrabcově smrti pokouší odčinit dědovy neblahé skutky převzetím rodinného statku. Žel, vesničané ho mezi sebe nepřijmou.
Ukázka
Hanyška vyrostla v dívku tak pěknou jako květ. Petr byl po ní jak oheň, třeba ji znal odmalička. Taková byla jemná, plachá, milounká jak ovečka. A když šla, nechodila po zemi, poletovala jako motýl. Když jí Petr den neviděl a ona vyšla do dědiny, v očích se mu zatemnilo. Všechno na ní bylo pěkné, radostné, i černé řasy na očích, i bílé líce, i hlas jako stříbrný zvonek.
Petr nebyl po svém otci; otec jeho byl jakýsi nešhledný, hubený, lopatky měl vysedlé a bradu ostrou a vždycky hleděl ospale. Zato Petr byl zdravý, silný, a zvláště oči měl živé, a stále se usmívaly. Byl letory pohyblivé, lehko se vznítil a lehko vzkypěl, i lehce odpouštěl.
Lidé cizí zpozorovali lásku těchto výrostků dříve nežli rodiče, což si Krátký nikdy později odpustit nemohl. Bylo již pozdě, když zakázal dceři své přísně, aby se Petrovi vyhýbala. Ona, když dva dni Petra neviděla, utekla do polí a hledala ho po polích, kde oral. Marně jí otec přikazoval: “Hanyšo, popravuj a nepostávej večerem u studně, budeš nešťastná!” – – a na noc musili ji zrovna zamykat v komůrce. Byla by celou noc u studně prostála s Petrem.
