📖 Tištěné Katalogový titul
Melodie snění
Jestliže básníkův debut Jen oči v slzách zůstávají stejné (2001) se rychle a plynule zařadil do linie mladé české poezie, která je autorovými vrstevníky skutečně čtena, ani u druhé sbírky se nemusíme v tomto směru strachovat. Ve Večeřově lyrice ubylo přírodních motivů a přibylo "světla", často reprezentovaného zintenzívněnými akcenty milostného citu. Ani v nich však autor neopouští svůj vnímavý pohled do nitra lidské duše. Je v něm laskavý, až wolkrovsky otevřený k novým či dosud málo poznaným dotekům okolního světa. Autorem cyklu fotografií je Michal Huvar.
Ukázka
Rozechvělá
Až tvář krásnou blízko spatříš,
Před zraky nespočetných krůpějí,
Pár pohledů pak poztrácíš,
Šepotem snění dýchajícím nadějí.
Zrcadlovým světem v nánosech pohroužení,
Znít srdce Tvé bude každou vteřinou,
Je stejně marné jen jako probouzení,
Stíny přání do ztracena touhy zavedou.
V planinách zdání dlaní času sen duní,
A možná tady není,
Tíłny mnohými líbezně hrálo,
Otisky polibků mělo.
V obrazech tak opravdových,
Že skutečnost předčí,
Trpknou pocity zapomnělých,
Kdesi pláče srdce něčí.
Jinotaj lásky
Jinotaj lásky v polibcích je ukotven,
Vždy od času do času ponesen,
Také od snění ke snění,
Sladkém doteků zapomnění.
Ztrápený výraz někdy má,
Jindy mnohé ztráty zanechá,
Stesky žalu jeví,
Lesky barev zjeví.
Do tváří něhy zanesen,
Do světel noci zasazen,
Jedenkrát jen smí být pochopen,
Jedenkrát - a také napořád.
Nebe
Projeveným leskem budoucím,
Planou světla světa,
Sněním touhou běžícím,
Procitá každá věta.
Častokrát byly blízko,
Blíže než se zdá,
Však říká se to těžko,
Jen nebe zná.
Barvy zítřků vzdálených,
Podkresem zapsaných,
Pro slova svá,
Brány vesmír otvírá.
